Filip Znachor

Výpadek konektivity a záloha přes LTE

Wed, 22 Apr 2026 16:10:11 +0200

Dne 21. dubna 2026 v 17:28 jsem zaznamenal výpadek mé hlavní konektivity. To znamenalo výpadek všech webů, emailového serveru, hlavního autoritativního DNS serveru i většiny dalších služeb. Ze začátku jsem očekával, že výpadek nebude trvat dlouho, ale po hodině mi bylo jasné, že to nejspíš potrvá déle.

Záložní konektivita

Jelikož jsem se s menšími výpadky konektivity již v minulosti setkal, tak jsem se před nějakou dobou rozhodl zařídit záložní konektivitu. V lokalitě, kde jsou servery provozovány, bohužel není příliš jiných možností, než současná hlavní optická konektivita.

Mobilní data jako záložní konektivita

Po zvážení různých možností z hlediska jednoduchosti instalace, ceny provozu i zřízení jsem se nakonec rozhodl pro záložní konektivitu ve formě předplacené SIM karty s kreditem od virtuálního operátora Kaktus.

Pro velmi malé datové přenosy, které jsou v době funkčnosti hlavní konektivity očekávané, je výhodné využívat kredit, kde 1 MB stojí 1 Kč. Pro výpadky se poté hodí předplacený tarif NEŘEŠTO za 350 Kč, který nabízí 10 GB přenosu plnou rychlostí poté neomezená data o rychlosti 2 Mb/s. Celkově tak tato záložní konektivita v případě jejího nevyužití vyjde na 100-200 Kč ročně a případně 350 Kč za měsíc, kdy bude aktivně využívána.

Hardware

Co se hardwaru týče, rozhodl jsem se zvolit USB LTE modem D-Link DWM-222W, který jsem v akci pořídil za 700 Kč. Tento modem se chová jako samostatný router s (velice pomalým, ale funčním) webovým rozhraním, který přes USB poskytuje síťové rozhraní.

Modem jsem se rozhodl připojit do Raspberry Pi 3B+, které již v infrastruktuře provozuji z jiných důvodů.

Připojení přes mobilní data?

Nejzásadnější však bylo vymyslet, jak se přes záložní konektivitu připojit na dané Raspberry Pi. Jednou ze zvažovaných možností bylo připojení na vzdálenou VPN, ale tuto možnost jsem zavrhnul, jelikož by záložní konektivita byla závislá na nějaké další službě, která nemusí být dostupná. Zvážil jsem proto raději využití IPv6 adres, které relativně nově Kaktus (resp. T-Mobile) na své síti nabízí a modem je podporuje.

Před tím ale bylo potřeba potvrdit, že operátor ani modem neblokují přímé připojení na adresy z přiděleného IPv6 rozsahu. Po krátkém testu po připojení do notebooku se mi povedlo pomocí SSH připojit přes přidělenou adresu, takže experiment byl úspěšný a IPv6 budu moci k připojení používat.

Dalším problémem, na který jsem však narazil, byl fakt, že přidělený IPv6 rozsah se po každém restartu modemu změní. To naštěstí nebyl problém, který by jednoduchý bash script odesílající IPv6 adresu notifikací přes službu ntfy.sh snadno nevyřešil. Praktičtější by možná bylo ukládání IPv6 adresy do DNS, na což nejspíš přejdu někdy v budoucnosti.

Jak to tedy funguje?

Na Raspberry se tedy můžu jednoduše připojit přes SSH s autentizací pomocí SSH klíče. Raspberry je tak připojené do dvou sítí, jak do lokální, tak do sítě USB modemu. Pomocí tunelování přes SSH se tak jednoduše můžu připojit ke službám, které v lokální síti běží, i když bude hlavní konektivita nefunkční.

Výpadek 21. dubna 2026

První příležitost k vyzkoušení záložního připojení se naskytla 21. dubna v 17:28, kdy mě na výpadek upozornil monitorovací systém. Poté, co výpadek již trval hodinu, jsem se rozhodl přejít na záložní konektivitu a poprvé ji otestovat v praxi. Aktivoval jsem tak tarif a dal se do přenastavování.

Nejdůležitější bylo zprovoznit přístup k Internetu z lokální sítě. To šlo snadno udělat pomocí statické routy na hlavním routeru, která přesměrovala rozsahy 0.0.0.0/0 a ::/0 na adresu Raspberry Pi, které jsem povolením IP forwardingu a nastavením NATu proměnil v novou bránu do Internetu.

Obnova provozovaných služeb

Díky funkčnímu připojení k Internetu bylo poté možné obnovit interní spojení se vzdálenými částmi sítě přes Wireguard. Poté bylo potřeba upravit konfiguraci nginx a dalších provozovaných služeb, a aktivovat listenery s PROXY protokolem. Nakonec bylo možné zprovoznit na serveru v ve vzdálené části sítě zprovoznit HAProxy a nechat data téct přes interní Wireguard spojení.

Problém jménem DNS

Provozuji své 4 na sobě nezávislé autoritativní DNS servery, které v průběhu celého výpadku odbavovaly veškeré požadavky a zajistili tím, že DNS překlady domén stále fungovaly bez problémů.

Větší problém ale nastal ihned, když bylo potřeba záznamy změnit, protože služby nově běžely na jiných IP adresách. Jelikož jediný master DNS server byl právě zasažený výpadkem, tak nebylo možné žádné záznamy aktualizovat, jelikož se změna kvůli nefunkční veřejné IP adrese masteru nebude propagována dál.

Každý z autoritativních serverů je poháněný projektem Knot DNS a master je naštěstí odlišný pouze konfigurací a tím, že má uložené klíče pro podpisy DNSSEC zón. Rozhodl jsem se proto učinit masterem jiný server, kterému tak stačilo jen nakopírovat zóny a klíče, a upravit adresy ve slave serverech.

Pak už bylo možné příslušné záznamy aktualizovat a zprovoznit tak nejen všechny webové stránky.

Emaily...

Posledním větším problémem byl emailový server, který provozuji. Mám sice záložní emailový server, který přijímá poštu v případě nedostupnosti toho prvního, ale počítá se vždy s tím, že výpadek bude krátký a hlavnímu serveru se emaily doručí, až bude opět dostupný na své veřejné IP adrese.

Výpadek ale může trvat libovolně dlouho, takže bylo nutné vymyslet nějaké lepší řešení, aby bylo možné alespoň přijímat nové emaily. Rozhodl jsem se proto za HAProxy dát také SMTP a IMAP porty, aby bylo možné doručit jak nové emaily, tak ty ze záložního serveru.

Odesílání emailů jsem se rozhodl oželet, jelikož by jeho zprovoznění zahrnovalo migraci emailového serveru na jiný stroj a jeho následnou rekonfiguraci, aby fungoval v novém prostředí. Do budoucna by proto bylo dobré připravit možnost odesílání emailů i ze záložního emailového serveru.

Závěr

Výpadek hlavní konektivity byl naštěstí vyřešen následující den ráno, takže poté bylo možné vrátit infrastrukturu zpět do původního stavu.

Potěšilo mě však, že se mé zamýšlené řešení v podobně záložní LTE konektivity osvědčilo a bylo do jisté míry použitelné. Překvapením pro mě bylo, že za celou dobu běhu záložní konektivity, tedy přibližně za 10 hodin, bylo vyčerpáno pouze 3,74 GB mobilního internetu. Odezva nebyla nejhorší ani nejlepší a pohybovala se v rozmezí 30-100 ms.

Díky tomuto výpadku a v rámci něj vzniklé dokumentace tak bude možné rychleji reagovat na případné budoucí výpadky. Byla také zjištěna slabá místa v infrastruktuře, na kterých bude do budoucna potřeba více zapracovat.

Framework Laptop 13: pocity po prvním týdnu

Sat, 21 Dec 2024 13:01:29 +0100

V době psaní tohoto článku je tomu přesně týden, co mi přišel nový notebook, konkrétně Framework Laptop 13 (DIY edice). V tomto článku bych se rád podělil o své dosavadní zkušenosti s notebookem a další s ním spojené informace.

Hardwarová konfigurace mého notebooku zahrnuje:

AMD Ryzen 5 7640U
61Wh baterie
Webcam Modul (2. generace)
13.5" 2880x1920 120Hz 2.8K matný displej
Klávesnice: International English - Linux
Rámeček displeje: černý

Objednal jsem také tyto rozšiřující porty:

2x USB-C (Aluminum)
USB-A
HDMI (3. generace)

Doručení

Než se však pustím do psaní o notebooku samotném, rád bych také popsal způsob doručení, jelikož jsem o tom moc informací nenašel. Poslání notebooku je v současné době možné pouze na adresu zadanou při objednávce.

Notebook jsem objednával v neděli 8. prosince 2024, tedy tři dny poté, co bylo spuštěno oficiální doručování do České republiky. Do dvou dnů mi byl zaslán kód pro sledování zásilky, takže jsem měl přehled o tom, kde se notebook nachází a kdy je plánováno doručení.

Doručení z Taiwanu zajišťoval FedEx a bylo plánováno na pátek 13. prosince. Před doručením mi zavolal doručovatel, že mi balík doručí za půl hodiny. Od objednávky do převzetí tedy uplynulo 5 dní.

Rozbalení

Celé balení, které je výhradně papírové, obsahuje – krom samotného notebooku – rámeček displeje, klávesnici s touchpadem a rozšiřující porty, které se dají zapojit do 2 míst na obou stranách notebooku. Dále byl také přibalený šroubovák, což je jediný nástroj potřebný k sestavení Framework laptopu.

Paměť RAM, SSD disk a napájecí adaptér jsem objednával v ČR, ale pokud byste je objednali s notebookem, tak je v balení najdete také.

Sestavení

Jelikož jsem si objednal DIY edici, tak bylo před zapnutím notebook potřeba sestavit. Celý proces je podrobně popsaný v oficiálním návodu, podle kterého jsem postupoval. Užitečná jsou také videa v návodu, která znázorňují, jak se jednotlivé kroky sestavení provádějí.

Prvním krokem bylo otevření notebooku a sundání ochranného krytu. Poté následovala instalace operační paměti RAM a SSD disku.

Dále bylo potřeba připojit kabel klávesnice a následně nasadit celý kryt s klávesnicí a touchpadem a přišroubovat jej ze spodní strany.

Jako poslední bylo potřeba nasadit rámeček kolem displeje a dát pozor, aby kabely v pantu notebooku rámečku nepřekážely.

Na závěr jsem notebook připojil k napájecímu adaptéru a zapnul jej. První boot trval trochu déle a po krátkém čekání mě přivítala hláška UEFI, že není nainstalován OS.

Opravitelnost

Hlavním důvodem, proč jsem si vybral zrovna tento notebook, je snadná možnost výměny jednotlivých částí či jejich upgrade. V případě, že tedy bude potřeba nová baterie, budu potřebovat více operační paměti, větší SSD disk nebo třeba rychlejší procesor, není problém snadno a rychle vyměnit jednotlivé komponenty za nové, které je možné objednat i z oficiálního e-shopu.

V dnešní době začíná být bohužel časté, že výrobci notebooků neumožňují uživatelskou výměnu operační paměti a často ani disku. Narozdíl od takových notebooků by měl mít Framework znatelně delší životnost, jelikož nebude nutné po několika letech kupovat kompletní nový notebook.

Displej

V mém případě dorazil 13,5 palcový matný displej s rozlišením 2880x1920 a obnovovací frekvencí 120Hz. Jedná se o novou vylepšenou variantu, která narozdíl od původního 60Hz displeje nabízí vyšší obnovovací frekvenci a vyšší rozlišení. Menší nevýhodou tohoto displeje mohou být zaoblené rohy na horní části displeje a také téměř neviditelné malé zaoblení v dolních rozích.

Jelikož mám na horní straně displeje černou systémovou lištu, horní zaoblení není při většině úkonů viditelné. Při používání prostředí GNOME je navíc displej zaoblený stejně jako tlačítko aktivit v horní liště, takže to není nijak rušivé a zapadá to do designu.

Trochu nezvyklý může být rozměr displeje 3:2, tedy že je displej vyšší než obvykle. Například pro psaní kódu, práci s dokumenty či prohlížení webových stránek to ale je často užitečné, jelikož je vidět více obsahu než na klasickém 16:9 displeji. Osobně mohu po týdnu říct, že jsem si na tento neobvyklý rozměr rychle zvykl a používá se mi dobře.

Celkově bych displej hodnotil pozitivně. Zatím jsem na žádném monitoru nepoužíval vyšší rozlišení, než je Full HD, takže jsou pro mne přidané pixely navíc příjemným bonusem. Velmi se mi navíc líbí vyšší obnovovací frekvence, díky které se chová celý systém znatelně plynuleji.

Klávesnice

Rád bych se také vyjádřil ke klávesnici. Původně jsem přemýšlel o objednání českého rozložení klávesnice, nicméně umístění klávesy Enter mi přišlo poněkud nešťastné. Vybral jsem si tedy mezinárodní anglické rozložení v linuxové variantě, kde jsou klávesy umístěné tak, jak jsem zvyklý.

Po týdenním psaní na klávesnici musím uznat, že se na ní píše velmi dobře. Stisk kláves má příjemný zvuk, nedochází zde k nechtěným překlepům a zároveň na klávesy není potřeba silně tlačit.

Reproduktory

Reproduktory nejsou nejsilnější stránkou tohoto notebooku, ale jejich kvalita také nezklame. Pro poslech hudby i videí jsou naprosto dostačující.

Osobně používám spíše kabelová sluchátka, která v tomto případě ze zvukové karty za 3,5mm jack konektorem dostávají kvalitní zvuk srovnatelný s USB zvukovou kartou dodávanou se sluchátkami.

Baterie

V mé variantě se nachází baterie s kapacitou 61Wh. Při nabití na 100 % vydrží notebook přibližně 7 hodin programování, kancelářské práce a prohlížení internetu. Nejedná se sice o nejdelší výdrž baterie na trhu, ale na celodenní používání mimo nabíječku baterie vystačí.

Vítanou výhodou tohoto notebooku je možnost jeho napájení přes USB-C, což významně rozšiřuje nabídku kompatibilních nabíječek. Oficiální nabíječka od Frameworku dodává 60 Wattů, ale možná se vyplatí spíše 100 Wattová nabíječka, která dokáže pokrýt špičky při vysoké zátěži a nemusí se tak vybíjet baterie.

Již jsem se také zmiňoval o snadné výměně jednotlivých částí notebooku, což se vztahuje i na baterii. Až tedy nebude po několika letech používání sloužit dostatečně, tak je možné jednoduše objednat novou a poté ji snadno vyměnit.

Negativa

Abych notebook pouze nechválil, tak bych chtěl také zmínit negativa, kterých jsem si všiml. Při používání notebooku se občas stane, že přibližně na vteřinu začne hučet větrák, ale ihned zase přestane. Není to sice časté ani příliš rušivé, ale myslím si, že by se to dít spíše nemělo, nebo alespoň méně znatelně.

Závěr

Zcela jistě se nejedná o nejvýkonnější nebo nejlepší notebook na trhu, který v této cenové kategorii můžete sehnat. Při zvažování koupě tohoto zařízení je potřeba se spíše zamyslet nad tím, co si vlastně chcete pořídit - jestli to bude notebook na přibližně 5 let, po kterém si pořídíte jiný, nebo to má být stroj, který vám vydrží díky možnosti upgradu a výměny jednotlivých částí téměř neomezenou dobu.

Kromě této zásadní výhody dostanete tedy kvalitně navržený a zpracovaný notebook, který je tenký i lehký a nezaostává za konkurencí. Překvapí vás krásným displejem i příjemnou klávesnicí s touchpadem a neurazí ani výkonem, který bohatě dostačuje na vše, k čemu se malé přenosné notebooky používají.

Já osobně díky snadné možnosti výměny komponent a upgradu cítím, že se skutečně jedná o moje vlastní zařízení. Narozdíl od mnoha jiných strojů zde mám nejen možnost výměny částí, ale v podobě DIY edice si dokonce mohu svůj notebook před prvním zapnutím vlastnoručně seskládat, takže mám kompletní přehled o tom, co se skrývá uvnitř.

Svobodný software: nejlepší způsob tvorby softwaru

Mon, 05 Feb 2024 20:49:51 +0100

Běžný software je možné rozdělit na tři různé druhy: placený software, software zdarma a svobodný software. Z názvů prvních dvou druhů docela jasně vyplývá hlavní vlastnost takového softwaru. Pod názvem svobodný software si však nedokážeme ihned představit, o co se přesně jedná, a právě na tento druh softwaru bych se chtěl zaměřit v tomto článku.

Co je to svobodný software?

Prvně bych vás chtěl seznámit s anglickým názvem pro svobodný software, free software. Je ale potřeba zmínit, že slovem free není myšlena cena softwaru, ale svoboda, kterou tento software svým uživatelům dává. Je ovšem ale pravdou, že svobodný software je také většinou k dispozici zdarma.

Pro vysvětlení svobodného softwaru budu vycházet z jeho definice na stránkách projektu GNU. Podle ní se jako svobodný označuje software, který svým uživatelům dává čtyři základní svobody:

Svoboda spustit program za jakýmkoliv účelem (svoboda 0).
Svoboda studovat, jak program pracuje a přizpůsobit ho svým potřebám (svoboda 1). Předpokladem k výše uvedenému je přístup ke zdrojovému kódu.
Svoboda redistribuovat kopie, abyste pomohli vašemu kolegovi (svoboda 2).
Svoboda vylepšovat program a zveřejňovat zlepšení, aby z nich mohla mít prospěch celá komunita. (svoboda 3). Předpokladem k výše uvedenému je přístup ke zdrojovému kódu.

V praxi to znamená, že můžete takový software libovolně spouštět, prozkoumávat, upravovat, vylepšovat a sdílet, což je mimo jiné možné právě díky přístupu k jeho zdrojovému kódu.

Je docela možné, že i přesto, že jste pojem svobodný software neznali, jej aktivně používáte. Mezi nejznámější svobodný software patří například mobilní operační systém Android, linuxové jádro, prohlížeč Firefox, nahrávací software OBS Studio, grafické editory GIMP, Inkscape a Krita nebo dokonce editor 3D grafiky Blender.

Výhody

V této části bych se chtěl zamyslet nad výhodami, který tento druh softwaru přináší.

Jednou z těch významnějších výhod je možnost prohlížení zdrojového kódu, díky které se můžeme sami přesvědčit o tom, jestli daný software nedělá něco nekalého. I pokud bychom kódu nerozuměli, tak pravděpodobně již někdo jiný kód procházel a možná vznikly i různé bezpečnostní audity daného softwaru. Obecně si tedy můžeme být u svobodného softwaru jistější, že opravdu respektuje naše soukromí a neodesílá naše data do rukou třetích stran. Oproti tomu u proprietárního (uzavřeného) softwaru musíme důvěřovat jeho výrobci, jelikož jinou možnost jednoduše nemáme.

Velkou nevýhodou uzavřeného softwaru je to, že pokud se výrobce rozhodne jej přestat vyvíjet, tak je jen malá šance, že jej budeme stále moci používat třeba za 5 nebo 10 let. Důvodem může být nekompatibilita s novými operačními systémy nebo i závislost na některých online službách, které už byly vypnuty. U svobodného softwaru může jeho vývoj převzít téměř kdokoliv, kdo jej bude chtít vyvíjet či udržovat a umí programovat. Díky tomu bychom si i dnes mohli zahrát například 30 let starou hru, protože by se nejspíš našel někdo, kdo by jí udržoval hratelnou i v současnosti.

Svobodný software nám také umožňuje jej libovolně upravovat ke svým potřebám a bez omezení jej distribuovat dál. Pokud by o tyto dodatečné funkce navíc měli zájem i původní vývojáři, tak většinou není problém je přidat i do "hlavní" verze, z čehož poté benefituje celá uživatelská základna.

Hlavními výhodami svobodného softwaru je tedy vyšší bezpečnost, transparentnost a nezávislost na původním výrobci. Další výhodou je také jakási "nesmrtelnost" daného softwaru, jelikož jej může kdokoliv převzít a pokračovat v jeho vývoji. Většina těchto projektů má kolem sebe také aktivní komunitu, která se více či méně podílí na vývoji a může pomoci s různými problémy.

Nevýhody

Abych nezmiňoval pouze pozitivní stránky svobodného softwaru, chtěl bych se zamyslet i nad jeho hlavními nevýhodami.

Přestože je dostupnost zdrojových kódů obvykle považována za výhodu z hlediska bezpečnosti, může se jednat o dvousečnou zbraň - útočníkům to může usnadnit hledání chyb, které by zneužily. Méně používaný svobodný software může provázet také nejistota ohledně budoucího vývoje, a to především, pokud jej spravuje jediný člověk. Nevýhodou menších projektů může být také absence podpory nebo rozumné dokumentace.

Financování

V předchozích částech jsme si shrnuli svobodný software a jeho hlavní výhody i nevýhody. Možná si teď ale pokládáte otázku, jak se vůbec vývojářům vyplatí svobodný software vyvíjet, když jej dávají všem k dispozici zdarma.

V případě placeného softwaru je zdroj finančních prostředků na jeho vývoj zřejmý, jsou jím prodávané licence. U softwaru zdarma to už nemusí být zřejmé na první pohled, ale většinou bývá zdrojem financí vložená reklama, prodej placené verze s více funkcemi nebo přímo sběr uživatelských dat a často i jejich prodej.

Svobodný software, narozdíl od softwaru zdarma, neobsahuje reklamu a rozhodně by nemohl prodávat uživatelská data, jelikož by se to rychle zjistilo. Bylo tedy pro něj potřeba vymyslet jiné způsoby financování, které jsem na základě vlastních pozorování rozdělil do čtyř následujících kategorií.

Příjem finančních darů
- Vývojáři svobodného softwaru od uživatelů často přijímají dobrovolné dary, které jim umožňují pokračovat v práci na softwaru. Této strategie využívají jak jednotliví vývojáři, pro které je tvorba svobodného softwaru koníčkem, tak i velké projekty, které běžně sponzorují i firmy potřebující jejich software.
- Příklady: Thunderbird, GIMP, Blender, KDE
Placený cloud nebo funkce navíc
- Různé projekty nabízí placený provoz svého svobodného softwaru v cloudu, čímž zákazníkům odpadá nutnost spravovat vlastní infrastrukturu. Někdy bývají za poplatek nabízeny také dodatečné funkce, jako je například synchronizace dat mezi více zařízeními.
- Příklady: Plausible, GitLab, Jitsi Meet
Placená podpora a školení
- Dalším způsobem financování svobodného softwaru je nabízení placené podpory a konzultací. Tato služba poskytuje zákazníkům přístup k odborným znalostem a pomáhá s řešením technických problémů nebo optimalizací softwaru pro konkrétní potřeby.
- Příklady: komerční linuxové distribuce (RHEL, SUSE), Nextcloud, MariaDB
Pomoc s testováním a vývojem
- Některé firmy zveřejňují svobodný software, aby využily pomoc komunity s testováním a vývojem. Tímto způsobem mohou získat cennou zpětnou vazbu a případná vylepšení softwaru. Na softwaru poté mohou vydělávat nepřímo, například prodejem zařízení.
- Příklady: Android Open Source Project, Steam Proton

Pravděpodobně budou existovat i jiné formy financování vývoje svobodného softwaru, častá je také kombinace výše uvedených způsobů. Z výše uvedeného je zřejmé, že i software respektující svobodu uživatele může být dlouhodobě udržitelný, když se vymyslí vhodné způsoby jeho financování.

Závěr

V tomto článku jsem vás seznámil s pojmem svobodný software, s jeho výhodami oproti uzavřenému softwaru, nevýhodami i možnostmi financování jeho vývoje.

Jak jste si mohli všimnout již v úvodu, svobodný software nalezneme na spoustě místech a dost pravděpodobně jej již v některých případech i používáte. Osobně jsem si svobodný software oblíbil kvůli jeho výhodám a momentálně ho využívám ve většině případů.

Díky dostupnému zdrojovému kódu, transparentnosti, možnosti spolupráce a svobodě v úpravách a šíření se podle mého názoru jedná o velmi zajímavý typ softwaru, který přináší prospěch všem, kteří jej vyvíjí i používají.

Vlastní e-mailový server: Má to ještě smysl?

Fri, 28 Jul 2023 13:01:29 +0200

Přestože to spoustě lidem nemusí na první pohled připadat, e-mail je naprostou nutností, pokud chcete nějak fungovat na internetu. I když jeho místo v oblasti komunikace pomalu nahrazují různé chatovací aplikace, vlastní e-mailovou adresu budete zaručeně potřebovat k registraci na různých webových stránkách.

Většina lidí v současné době využívá bezplatných e-mailových služeb (tzv. freemailů) od některé velké společnosti, v našem prostředí tedy nejčastěji od Seznamu, Googlu či Microsoftu. Takové řešení má především tu výhodu, že se nemusíte o nic starat a e-mail vám prostě funguje, jak má.

Problémy freemailů

Nemá to však pouze pozitivní stránky - používáte službu nějaké společnosti, která může vaše e-maily například procházet a skenovat za účelem toho, aby vám formou reklamy doporučila ten nový vysavač, o kterém jste zrovna někomu napsali. Nebo vám dokonce může celý účet smazat, pokud se třeba nepřihlásíte 6 měsíců, dojde k nějakému nedorozumění nebo robot špatně vyhodnotí vámi nahraný obsah. Pokud budete mít štěstí, budete se moci odvolat, v horším případě však o svůj účet nenávratně přijdete.

Na první pohled to nemusí vypadat jako velký problém, založíte si přece nový e-mail a možná přijdete o nějakou starou komunikaci, na které vám tolik stejně nezáleží. Opak je ale pravdou, stačí například zapomenout heslo do nějakého účtu, který máte registrovaný na svůj e-mail a budete mít velký problém, jak se do něj dostat - odkaz na změnu hesla vám chodí na tu nefunkční, zrušenou e-mailovou adresu. Některé služby vám také nemusí dovolit změnu e-mailu, pokud ji nepotvrdíte pomocí staré adresy. Jelikož míst, kde jste svou e-mailovou adresu vyplnili, můžou být desítky až stovky, bude opravdu velmi nepříjemné jej všude měnit, pokud to tedy vůbec bude možné.

Důvody pro vlastní e-mailový server

S vlastním e-mailovým serverem získáte absolutní kontrolu nad vším, co se týká vaší e-mailové schránky.

Při provozování svého vlastního serveru si můžete být jisti, že vaše e-maily nebude číst nikdo jiný než vy. Všechny své e-maily máte na disku svého serveru a při vhodném zálohování se tedy nemusíte bát, že byste je mohli kdykoliv ztratit.

Jelikož budete na e-mailovou adresu pravděpodobně používat svou doménu, nemusíte se příliš obávat ani o ztrátu své e-mailové adresy a tedy nutnosti její změny na všech možných místech. Právě kvůli vlastní doméně provozují vlastní e-mailové servery především firmy, ale i ty dnes často přecházejí na řešení od velkých společností. Důsledkem této centralizace poté mohou být horší následky hackerských útoků, jelikož bude ohroženo velké množství e-mailových schránek různých firem a organizací, které toto řešení používají.

Zdá se, že má toto řešení spousty výhod, kde je tedy háček?

Tobě ten e-mail nepřišel?

Příjem e-mailů pravděpodobně nebude problém a zprávy vám budou spolehlivě chodit, pokud váš mail server poběží na SMTP (Simple Mail Transfer Protocol) portech 25, 465 a 587. S odesíláním e-mailů to je ale složitější.

Celý e-mailový systém byl navržen tak, aby každý počítač mohl být svým vlastním e-mailovým serverem a každý tedy mohl e-maily odesílat. Jelikož je to velmi levné, jejich masového rozesílání využívají spammeři, kteří rozesílají nevyžádanou poštu na velké množství různých adres. Adresy mohou získávat díky únikům zákaznických dat z různých nejen internetových služeb nebo jim je přímo mohou prodávat některé z těch služeb, u kterých jste se registrovali.

Faktem také je, že je velmi snadné odeslat e-mail z naprosto libovolné adresy, a to pomocí nástrojů, jako je například Emkei.

Především kvůli těmto problémům byla zavedena různá opatření, která musí e-mailové servery dodržovat, aby jejich zprávy dorazily do cílových schránek, a ne do spamu, nebo dokonce nebyly zcela odmítnuty. Zde je výčet těch hlavních:

stejný reverzní záznam pro IPv4 a IPv6 adresu (PTR), jehož A a AAAA záznamy odkazují zpět na tyto IP adresy
záznam SPF na doméně, který opravňuje IP adresy odesílat e-maily
technologie DKIM, která opravňuje servery se správným podpisem odesílat e-maily
nepřítomnost IP adresy na všech známých spam-listech

Zdá se, že toho je hodně, ale až vše nastavíte, nemusíte se o to již příliš starat. Pokud váš e-mailový server splňuje všechny tyto podmínky, vaše e-maily pravděpodobně dorazí bez problémů do cíle.

Založení vlastního mail serveru

Pro zprovoznění e-mailového serveru jsou potřeba dva základní kousky softwaru - nejčastěji Postfix na odesílání a příjem e-mailů a Dovecot na jejich uchovávání. Potřeba budou i další věci, jako například antivirus ClamAV, antispam SpamAssassin a programy pro zprovoznění DKIM a DMARC, například OpenDKIM a OpenDMARC.

Nastavit všechny tyto části tak, aby vše dohromady fungovalo, jak má, může být ale náročné, pokud jste to nikdy dříve nedělali. Doporučil bych proto využít projektu docker-mailserver, který vše nastaví za vás a konfiguraci umožní pomocí jednoduchého .env souboru. S nastavováním vám také pomůže rozsáhlá dokumentace tohoto projektu.

Pro vyzkoušení svého e-mailového serveru a jeho nastavení můžete použít následující služby, které vám s tím pomohou.

Mail Tester - služba, která zjistí, s jakou pravděpodobností skončí váš e-mail ve spamu
Port25 verifier - služba ověřující nastavení reverzního záznamu, SPF a DKIM
Neběží.cz - česká služba ověřující funkčnost IPv6 u mail serveru

Závěr

Vlastní e-mailový server rozhodně není tím, co bych doporučil každému. Jeho správné nastavení vyžaduje alespoň základní znalost problematiky e-mailů a různých technologií, které se v souvislosti s nimi používají. Před jeho plnohodnotným používáním je také potřeba ověřit jeho spolehlivou funkčnost pomocí zmíněných nástrojů a odeslání e-mailu na nejčastěji používané e-mailové služby.

Pokud potřebujete e-mailový server pro střední či velkou firmu, vlastní server bych rozhodně doporučil. Budete mít kontrolu nad svými e-maily, vyhnete se nevýhodám centralizovaných komerčních řešení a také ušetříte peníze.